CA Ali

Ačkoliv má plamenomet své využití i v době míru, zůstává především nebezpečnou zbraní. Přesto, že by se mohlo zdát, že jeho historie nemůže být nikterak dlouhá, spadá jeho využití až do poloviny sedmého století, do Byzantské říše. Nejčastěji se mu přezdívalo řecký oheň, ale také byzantský nebo tekutý oheň.
·        Své uplatnění našla tato nebezpečná a velice úspěšná zbraň především v námořních bitvách.

Jak ale tehdejší bojovníci tuto zbraň vyráběli, se dodnes neví. Patřilo to k těm nejstřeženějším státní tajemstvím. V novodobé historii se plamenomet začíná využívat v první světové válce. U rok po jejím zahájení jsou k vidění vojáci, kteří na zádech nosí nádoby s hořlavinou. Zbraň je docela těžká. Váží kolem dvaceti kilogramů.
–         V jedné dávce je teplota až osm set stupňů celsia.
–         Je to tedy stejná teplota jako má vyvěrající sopečná láva.
Zápalnou tekutinou je benzín nebo nafta.
·         Zbraň měla účinnost až do vzdálenosti dvaceti metrů.
Druhá světová válka plamenomet ještě trochu vylepšila. Hmotnost zůstává stejná, ale zvyšuje se dostřel.
·         Vzdálenost se posuneo deset metrů.
Plamenomet se používá hlavně na pěchotu. Současné plamenomety dokáží nepříteli uškodit až na vzdálenost osmdesáti metrů.
PLAMENOMETČÍK BYL NEUSTÁLE V OHROŽENÍ
Práce s plamenometem rozhodně není snadná a ani bezpečná. Aby se zabránilo popáleninám, ke kterým mohlo docela snadno dojít, nosil plamenometčík ochranný oděv, který byl zhotoven ze silné látky, kůže a gumy.
–         Vzhledem k tomu, že je tato zbraň celkem těžká, tvořili obsluhu zpravidla dva vojáci.
–         Jeden nesl nádrž a druhý manipuloval s hadicí a tryskou.

Plamenomety byly považovány za „neférové“ zbraně. Proto se vojáci – plamenometčíci, které překvapil nepřítel, mnohdy ani nebrali do zajetí. Je škoda, že spoustu vynálezů, které by mohly být člověku opravdu prospěšné, dokáže pán tvorstva využít jen k zabíjení a ničení.