V módě existuje spousta věcí, které mnoho lidí iritují. Myslím, že mezi ně patřím i já. Například, takové vykukující břicho, mi připadá naprosto zrůdné. Zvláště, když jeho nositelka má několik kil nadváhy a vypadá, jako by právě mířila do porodnice.
Naprosto zoufalá situace nastane, když
· ona slečna něco upustí na zem
· není v dosahu žádný gentleman, který by jí tu upuštěnou věc podal
· ona se pro ni musí shýbnout sama
· v tu chvíli všichni přítomní spatří to, co mělo být zahaleno rouškou tajemství (v tomto případě obzvlášť)
Je to její spodní prádlo.Lépe řečeno – tanga. Rifle, či sukně, se jí, vlivem fyzikálních zákonů, posunula při podřepu hodný kus, směrem ke kotníkům. A já v tu chvíli doufám, že se slečna neohne ještě o kousek více. Nechápu, proč se mám někomu dívat na místa, o kterých se ve slušné společnosti nemluví, ani šeptem.
Abych nekritizovala pouze dámy. U pánů je to něco podobného. Je léto, krásné počasí. Možná, až příliš velké horko. A pánové, kteří by s uvedenou slečnou mohli soutěžit, ve kterém se nacházejí měsíci těhotenství, navléknou bermudy.
Na tom by „možná“ nebylo nic, až tak, strašného.
· Kdyby si k nim nezapomněli obléknout triko nebo košili.
· Jejich zapomětlivost tímto ještě nekončí.
· Oni si je i zapomněli pořádně obléknout a skončili na půl cesty.
· A tak máme možnost spatřit u mužů upocená břicha a dvojky prsa.
Že by to bylo sexy a já to nepochopila?
Naprostá katastrofa nastává ve chvíli,
– kdy se, nějakým zvláštním magnetizmem, sejde více takových exemplářů (ženských i mužských)
– vydají se svorně například do muzea, nebo nedej bože, do restaurace.
V tu chvíli dávám, v duchu, panu vrchnímu nepříjemnou, téměř manželskou, otázku. Buď oni nebo já! Jelikož jsou v převaze, volí většinou pan vrchní jistý výdělek a přivře oči.