Přibývá lidí se základním vzděláním

V posledních letech v České republice přibývá lidí s vysokoškolským vzděláním. Oproti roku 1960 vzrostl počet vysokoškoláků dvanáctkrát. Některým lidem se to příliš nelíbí. Nárůst vysokoškolsky vzdělaných lidí budí nelibost jak v lidech se středoškolským, tak i vysokoškolským vzděláním. Nejčastější argumenty proti tomu jsou:
 
·         vysokoškolské vzdělání si lidé koupili na soukromých vysokých školách nebo v rámci hrazeného celoživotního vzdělávání

·         se vzrůstajícím počtem vysokoškoláků dochází k devalvaci vysokoškolského vzdělávání, které je rok od roku horší

·         množství vysokoškoláků vede k tomu, že ve společnosti je překvalifikováno a mnozí absolventi nejsou schopni najít adekvátní pracovní místo a musí se smířit s prací „pod úroveň“
 
Je zřejmé, že se jedná o předsudky. Obecně by mělo platit, čím vzdělanější společnost, tím vyspělejší společnost. V tomto ohledu není nic špatného na tom, když například sekretářky dnes běžně mívají titul Bc. nebo dokonce Mgr.

Pochopitelně určité vysoké školy si udrží vyšší prestiž než jiné. Například absolventi práv, medicíny nebo technických oborů, budou vždy mít o něco vyšší status než absolventi, kteří absolvovali například humanitní obory.
Co se týče vzdělané společnosti, neobelhávejme se. Asi je zcela neplodná diskuze na téma, zda má smysl zvyšovat vzdělání nebo ne. Kdo chce, ať si studuje a má vystudováno třeba pět vysokých škol.

Jestli je něco alarmujícího na českém vzdělání, pak vzrůstající počet lidí, kteří nejenže mají jen základní vzdělání, ale velmi často nemají ani ukončené základní vzdělání. A zde se rozhodně nachází prostor pro diskuzi. Dokonce v současné době máme podstatně více lidí takzvaně bez vzdělání, než tomu bylo v roce 1961, kdy bývalo poměrně běžné, že mladí lidé nastupovali do zaměstnání po ukončení devítileté školní docházky a učňovské vzdělání si doplňovali dálkově, pokud vůbec. Jak je to možné?

Je patrné, že se jedná o děti z dysfunčních rodin. Pokud hodláme udělat něco s tristní úrovní učňovského školství, rozhodně by bylo zapotřebí, aby se pozornost zaměřovala právě na děti z těchto rodin a těmto byla nabízena podpora v rámci inkluzivního vzdělávání.